Jak se daří našim studentům v USA?

Ondřej, New York

Ahoj, jmenuji se Ondřej a už téměř šest měsíců žiji v malém městečku Hamburg ve státě New York cca 15 minut cesty autem od Buffala. Studuju na soukromé střední škole s přibližně 470 studenty. I přesto, že se toto číslo může zdát dost velké, jako mezinárodní student jste pro většinu ostatních výjimeční, a proto je mnohem jednodušší vytvořit si spoustu nových přátelství.

Od mých třech let hraji hokej a postupně jsem se do tohoto sportu zamiloval. Můj výběr školy byl tak tímto faktorem výrazně ovlivněn. S panem Ing. Tykalem jsme se při prvním rozhovoru domluvili, jaké jsou moje cíle a požadavky, týkající se právě hokeje a pár dní na to jsem měl připraven seznam středních škol, které by mým požadavkům vyhovovaly.

S několika školami jsme se společně s mými rodiči následně spojili online a podle uvážení jsme vybrali podle nás tu nejlepší. Můj seznam nabízených škol byl plný velice silných kandidátů a věřím, že ať už bych si vybral jakkoliv, určitě bych si svůj pobyt užil. Nyní jsem ale přeci jen šťastný za svůj výběr, ať už kvůli hokeji, kvalitě vzdělání či okruhu lidí, ve kterém jsem se nakonec ocitl.

Pokud přemýšlíte o studiu v USA či jakékoliv jiné zemi a máte strach z pohovoru se zástupci škol, který jsem zmiňoval, určitě se toho nebojte. Ano, i já jsem se stresoval před těmito pohovory, a to dokonce i při mém například už šestém či pozdějším pohovoru, ale jakmile přijde ten čas, zjistíte, že právě tito zástupci jsou vždy milí a vstřícní a budou se vám snažit co nejvíce pomoct. Přeci jen i vy jste skvělou příležitostí pro jejich školu a obohacením místní kultury.

Co se týče mých zážitků, už teď jich je nespočet. Hned první týden jsme se s mojí novou americkou rodinou, která mimochodem hostí také dalšího mezinárodního studenta z Bosny a Hercegoviny, vydali na proslulé Niagarské vodopády (viz přiložené foto z lodi, která pluje přímo pod těmito vodopády).

Během vánočních svátků jsme jeli s rodinou na výlet do státu Maine, kde žije jeden ze synů mé takzvané “host mom“ a v dubnu už máme naplánovaný další výlet na Floridu se zastávkou v Alabamě a návštěvou druhého syna.

Spoustu jsem si toho také prožil s hokejem. Naše sezóna začala v listopadu a od té doby jsme hráli ve městech jako je Cleveland, Pittsburgh, Chicago, nebo třeba Burlington, domov celosvětově známé zmrzliny Ben&Jerry’s. Mezi další z nezapomenutelných zážitků patří takzvaný “Winter Classic“, neboli zápas pod širým nebem.

Ve zkratce si svůj rok v Americe nesmírně užívám, jsem šťastný, že jsem toto rozhodnutí udělal a vydal se za opravdovým dobrodružstvím.

S pozdravem ze státu New York,
Ondřej

Lea, Montana

Ahoj! Jmenuji se Lea a tento školní rok jsem strávila jako výměnný student v Montaně. Žila jsem v malé komunitě ve městě Big Timber a chodila do školy se 160 studenty. Jak se ukázalo, bylo to skvělé umístění, protože tahle tak trochu odříznutá oblast neměla moc případů Covidu a tak jsme mohli mít téměř celý rok prezenční výuku.

S mojí rodinou jsem sdílela spoustu zájmů - outdoor aktivity, turistiku, běhání, atletiku - takže jsme si skvěle rozuměli. Moje host mom byla zároveň můj coach v cross country (přespolním běhu) a track & field (atletice), kterým jsem se v průběhu mého pobytu věnovala. Měla jsem host sestru Natalii, která byla jen o dva roky mladší, chodila se mnou do školy a sdílela mé nadšení pro atletiku, takže jsme se hodně sblížily.

Nečekala bych, že budu někdy moct říct, že si užívám chodit do školy, ale tady to tak bylo. Na každý den jsem se těšila, protože jsem mohla studovat, co mě zajímá a baví. Při vybírání předmětů je třeba myslet na požadavky ke graduation a případné plány na vysokou školu, jinak má ale student volnou ruku. Já jsem si navolila US History, US Government, AP Biology, AP Calculus; ze semestrálních tříd pak Speech & Debate, Plant Science, Novel a Financial Literacy. Každý den jsme měli 7 předmětů, z čehož jedna byla pro každého studenta tzv. study hall - volná hodina, při které jsme mohli pracovat na čemkoliv, co jsme zrovna potřebovali do ostatních předmětů.

I díky přístupu učitelů a zaměstnanců školy jsem do školy chodila tak ráda. Moji učitelé a učitelky byli vždy milí a ochotní; nikdy jsem neváhala ptát se na otázky nebo si říct o pomoc. Například má učitelka matematiky se mnou trávila hodiny po škole, aby mi pomohla pochopit látku. Hodiny byly vždy rozmanité - náplní byli diskuze, týmové i samostatné projekty, online aktivity, hry... Cílem výuky zkrátka bylo, aby žáky bavila a rozvíjela kromě vědomostí i kritické myšlení, kreativitu a social skills. Tento způsob výuky mi opravdu vyhovoval a můžu ho jen chválit.

Na mé škole bylo v nabídce spoustu sportů a dalších aktivit, do kterých se studenti mohli zapojit, jako například fotbal, baseball, basketbal, volejbal, wrestling, cross country, atletika, cheerleading, kapela, školní představení nebo FFA. Sporty jsou skvělý způsob, jak si najít kamarády a začlenit se do komunity, takže za mě je určitě skvělé se do nich zapojit a zkusit co nejvíc nových věcí. Nejmilejší mi na sportech byla neskutečná podpora od ostatních v týmu i celé komunity, která nám všem pomohla k lepším výkonům. Jak bylo zvykem, studenti, rodiče i lidé z města chodili podporovat školní týmy, takže jsme byli na skoro všech zápasech basketbalu a volejbalu, a ostatní nás zase přišli povzbudit na naše atletické závody. Měla jsem štěstí, že jsem mohla být součástí týmu plného mimořádně nadaných atletek. Jako první tým v historii naší školy jsme vyhrály Montana State Track & Field Meet, což byl neskutečný zážitek a nejlepší zakončení mého pobytu, jaké jsem si jen mohla přát.

Mimoškolních aktivit je opravdu nepřeberné množství a lidi jsou zde otevření novým nápadům, takže si každý může najít to, co ho baví, a zlepšovat se v tom. Na aktivity nad rámec výuky je kladen velký důraz a studenti jsou v nich velmi podporováni. Spolu s kamarádkou jsme před koncem prvního semestru založily Environmental Team. Přidali se k nám další 4 studenti a spolu jsme pak celý druhý semestr pracovali na projektu na téma udržitelnosti, se kterým jsme na konci mého pobytu vyhráli $2000 pro školu na pokračování projektu.

V průběhu roku jsme také měli několik akcí typických pro americké střední školy: homecoming, winter formal, prom, senior trip a rad grad party, a nakonec graduation ceremony. S rodinou jsme podnikali výlety po okolí, navštívili jsme mimo jiné i NP Yellowstone. Svátky jsme vždy trávili s prarodiči. Jako správná westernová rodina vlastnili prarodiče ranch v horách hodinu cesty od Big Timberu, kam jsme za rok jeli několikrát a užívali si pobyt v přírodě túrovaním, ježděním na koních nebo plaváním v jezeře.

V Montaně jsem zažila rok plný dobrodružství, dotáhla angličtinu téměř k plynulosti, vytvořila si spoustů nových přátelství a poznala jinou kulturu. I když jsem se před odletem bála, jak vše dopadne, nakonec jsem byla ráda, že jsem se rozhodla pro celý rok a ne jen semestr. Můžu říct, že to, že jsem do toho šla, bylo jedno z nejlepších rozhodnutích v mém životě. Studyline mi vše zajistila a celou dobu jsem měla se na koho se obrátit jak v Česku tak v Montaně, kdyby bylo třeba.

Pokud zvažuješ vycestovat do světa, myslím, že bys do toho měl/a jít. Dokud jsi na střední, máš jedinečnou možnost poznat život na druhém konci světa skrz tvou host rodinu a školu, kterou už nikdy nebudeš muset dostat - takže když ne teď, tak kdy? Držím palce a přeji hodně štěstí a odvahy všem, kdo se v budoucnu rozhodnou stát exchange studenty!

S pozdravem a přáním krásného dne,
Lea, Montana

Aneta, Severní Dakota

Ahoj, jmenuji se Aneta a svých 10 měsíců výměnného pobytu v USA jsem strávila v Severní Dakotě ve městě Fargo. Fargo je nejobydlenější město ve státě, takže jsem díky tomu strávila své studium i na poměrně velké škole s asi 1500 studenty. Upřímně jsem nejprve byla dost skeptická z umístění ve státě, který má tak drastické zimy, ale nakonec to bylo velké štěstí. Kvůli Koronaviru se moc výměnných studentů do USA tento rok nedostalo. Jelikož na tom v době odletu Severní Dakota byla s Covidem dobře, mně se poštěstilo a celých 10 měsíců jsem tu strávila bez problémů.

První semestr má škola bohužel měla rotační systém výuky, a tak jsem ve škole trávila jen 2 dny v týdnu a ostatní dny jsem měla online. Naštěstí jsem měla alespoň možnost se zapojit do sportů a klubů, kde se nejlépe tvoří přátelství a zážitky. Za svůj celý pobyt jsem se na podzim přidala do školního plaveckého týmu a v zimě jsem plavala za klub Flyers mimo školu. Také jsem si zahrála hlavní roli v divadelním představení a reprezentovala školu ve Speech, kde jsem to dotáhla až na “State Championship”. Nakonec jsem se na jaře stala součástí fotbalového týmu. Všechny tyto aktivity mému roku dodaly tu skutečnou americkou atmosféru. Nutno říci, že jsem v životě nikdy závodně neplavala a ani nehrála fotbal, natož vystupovala v angličtině před lidmi. Doporučuji se zapojit do co nejvíce aktivit a zkusit nové věci, protože speciálně sportem se na amerických školách opravdu žije.

I když jsem byla umístěna do podstatně rozdílné rodiny (dohromady se mnou 5 dětí a asi 12 zvířat v domácnosti), než zde v Česku, sedli jsme si moc dobře. Bylo to dobrodružství a prvně v životě jsem si mohla vyzkoušet roli starší sestry. Společně jsme oslavili všechny možné svátky a podívala jsem se i přes situaci s Covidem do Las Vegas, na Floridu a nakonec pobytu si plánujeme udělat “road trip” po okolních státech.

Nakonec musím vychválit jejich styl školství, na který jsem si neskutečně zvykla a bude mi moc chybět. Celý rok jsem měla za předměty English a US History, které jsou pro výměnné studenty povinné. Další předměty jsem si mohla vybrat dle svého výběru a jelikož si svůj poslední rok střední musím dodělat zde v Česku, měla jsem volnou ruku. Vybrala jsem si tedy předměty ze všech možných odvětví. Jako tělocvik jsem měla první semestr posilovnu a druhý tanec. Dále jsem si vybrala photography&digital media, entertainment&sports marketing, keramiku, herectví, jídlo a vaření, ale pak také celkem komplikované předměty - anatomie a pokročilá psychologie univerzitního levelu. Většina předmětů je založena na projektech, esejích, prezentacích a diskuzích, což mně velice vyhovovalo a do školy jsem chodila s radostí. Plus jsem samozřejmě zažila a nebo ještě zažiju typické události jako je Homecoming, Prom, Graduation party a Graduation,...

Celý tento rok pro mě byl neskutečné dobrodružství plné zážitků, které nikdy nezapomenu. Vytvořila jsem si nespočet přátelství a s pomocí agentury Studyline jsem si na 10 měsíců vyzkoušela pravý americký život jako z filmu.

Mám před sebou už jen posledních pár týdnů, ale o to více si je pokusím užít.

S pozdravem ze Severní Dakoty,
Aneta

Tereza, Missouri

Ahoj, jmenuji se Tereza a nyní studuji již třetím měsícem na střední škole v USA. Před odjezdem jsem se mého pobytu trochu obávala, ale po příletu jsem zjistila, že nebylo vůbec čeho. Pobývám ve státě Missouri, v menším městě jménem Webb City. Moje host family je ta nejmilejší, co jsem si kdy mohla přát. Většinu večerů trávíme sledováním filmů nebo vyrážíme na výlety na jejich oblíbená místa, která rozhodně stojí za to vidět. Společně jsme např. strávili jarní prázdniny na Floridě, u moře a s návštěvou mnoha zábavných parků.

Chodím na Webb City High School, která má okolo 3000 studentů. První dny jsem se bála, že se v tak velké škole ztratím, ale všichni byli moc milí a snažili se mi co nejvíce pomoci. Z velké nabídky různorodých předmětů jsem si zvolila americkou historii, biologii, anatomii, psychologii, fitness, matematiku, angličtinu a housing and interiors. Předměty jsou rozdělené do dvou bloků na „white day“ a „red day“, které se obden střídají, což znamená, že každý den mám 4 předměty po 80 minutách. Mezi mé nejoblíbenější předměty zde patří psychologie a anatomie, a to především protože tyto předměty zde mají nejen teoretickou, ale i praktickou část, ve které jsme si mohli vyzkoušet různé zajímavé pokusy. Škola zde také nabízí mnoho mimoškolních aktivit, především pak sportovních, jako je např. plavání, atletika nebo fotbal. Jelikož se ale v ČR věnuji contemporary dance, moje host family mi pomohla najít taneční skupinu, která se věnuje obdobnému stylu, abych mohla i zde dělat to, co je mi nejbližší. Každý týden tedy navštěvuji tréningy taneční skupiny v nedalekém městě a příští měsíc nás čeká první vystoupení.

Kromě mimoškolních aktivit škola pořádá i nejrůznější společenské akce, z nichž jsem měla možnost se svými kamarády navštívit např. „homecoming“, což bylo velmi zajímavé a také zábavné. Příští víkend pak mě a mé kamarády čeká „prom“. Nyní se tak všichni těšíme na tento večer a snažíme se co nejlépe připravit, pořídit šaty, vymyslet účes a v neposlední řadě naplánovat co možná nejlepší program.

A pokud se ptáte, zda bych tento pobyt doporučila, tak nad odpovědí bych teď už ani chvíli neváhala. Myslím si, že to je úžasná zkušenost, která přinese mnoho zážitků a kamarádů na celý život a já osobně bych se rozhodně chtěla do USA jednou vrátit.

S pozdravem,

Tereza, Missouri

Kačka, Indiana

Ahoj, já jsem Kačka. Na začátku srpna jsem začala studovat na střední škole v Ramsey v jižní Indianě. Ze začátku jsem se dost bála, jak mě lidi ve škole i v rodině přijmou, ale hned po pár prvních dnech jsem si byla jistá, že obavy byly zbytečné. Všichni mi pomáhali kdykoliv bylo potřeba a brzy se mi i výrazně zlepšila úroveň angličtiny. S rodinou jsme často cestovali nejen po Indianě, ale i po Illinois a Missouri. Přijela jsem do USA s tím, že bych chtěla hrát volejbal. To se mi splnilo hned třetí den po příjezdu, kdy jsem šla na svůj první trénink. Chodila jsem na obrovskou školu s více než 3000 studenty. Bohužel po Halloweenu nastaly v mojí hostitelské rodině zdravotní komplikace, tak jsem se musela přestěhovat do nové rodiny. 

Teď už třetím měsícem bydlím na severu Indiany, blízko Chicaga. Moje nová škola má i se mnou pouhých 108 studentů, takže bylo mnohem rychlejší, zapamatovat si jména, i najít si dobré kamarády. Obě mé nové "sestry" dělají cheerleading, tak jsem si říkala, že může být fajn, zkusit něco, co doma nemám. 

Přišla jsem do půlky basketbalové sezóny. Když se někdo tak vysoký jako já, s mými 180 cm, objevil na tak malé škole, okamžitě se mě začali všichni vyptávat, jestli budu hrát basketbal. Já byla přesvědčená, že ne, protože jsem ho nikdy nehrála, neznala jsem ani pravidla a upřímně mě to vůbec nelákalo. Po týdnu přemlouvání jsem se rozhodla, že dokážu všem, že být vysoký, neznamená umět hrát :-). 

Bylo to asi nejlepší rozhodnutí, co jsem tady udělala. Věnovala jsem tréninkům spoustu času po škole i o víkendech, takže jsem brzy mohla hrát i zápasy. Ať už jsme vyhráli nebo ne, všichni mě vždycky podporovali. Dokonale si pamatuji můj první koš v prvním zápase. Všichni hráči i diváci z toho měli snad ještě větší radost než já. Moje basketbalová sezóna tento týden končí, ale kluci mají ještě víc než měsíc, takže na jejich zápasy budeme jezdit s cheerem.

Minulý víkend jsem učila dva kamarády na lyžích a na snowboardu. Příští víkend je homecoming a týden na to jedu poprvé do Chicaga. Ne, opravdu se tady nikdy nenudím. Těchto 6 měsíců bylo naprosto úžasných a už se nemůžu dočkat těch dalších zážitků, co se stanou v těch zbylých čtyřech.

S pozdravem z Indiany,
Kačka, Indiana

Martin, Michigan

Ahoj, jmenuji se Martin a už 4 měsíce jsem na studentském výměnném pobytu na střední škole poblíž Mount Pleasant, Michigan.

Už před příletem jsem věděl, že chci hrát americký fotbal a jsem velmi rád, že jsem tak učinil. Hned druhý den po příletu jsem šel na svůj první fotbalový trénink, bylo to dost zajímavé, protože to pro mě bylo poprvé v životě, kdy jsem poznal americký fotbal. Tým mě naštěstí přijal úplně úžasně, každý se mnou chtěl komunikovat a hned jsem si udělal pár nových kamarádů, takže když týden poté začala škola, tak to pro mě nebylo tak těžké a měl jsem se hned s kým bavit.

Fotbalová sezóna byla dost náročná, ale strašně jsem si ji užil. I když jsem nebyl moc vytížený, protože jsem se fotbal teprve učil, tak jsem měl od všech skvělou podporu, a když jsem v našem prvním zápase kopl „extra point“, tak to všichni oslavovali pomalu víc než já. Naše fotbalová sezóna byla velmi úspěšná, dotáhli jsme to až do finále celého státu Michigan, které se hrálo v Detroitu, na zastřešeném stadionu NFL týmu Detroitu Lions, s neuvěřitelnou kapacitou 65 000 lidí. Jak už jsem říkal, tak podpora fanoušků a všech lidí kolem, byla neskutečná, a když se na vaše play-off zápasy chodí koukat několik tisíc lidí a vy přes ně na střídačce neslyšíte vlastního slova, tak to je neuvěřitelný zážitek. Americký fotbal pro mě byl obrovskou americkou zkušeností, která se jen těžko popisuje.

S rodinou jsme si perfektně sedli a už teď si neumím přestavit, že je budu muset za několik měsíců opustit. Zažil jsem s nimi úžasný den Díkůvzdání, byli jsme i na mnoha vícedenních výletech, pomalu po celém Michiganu. Na Silvestra nás čeká hokejový NHL zápas Detroitu Red Wings, na který se opravdu těším, protože hokej mám ze všech sportů nejraději. O jarních prázdninách mě s rodinou ještě čeká dovolená na Floridě, takže se opravdu nenudím.

Momentálně se nemůžu dočkat pravých amerických Vánoc, které jsou již teď zcela jiné než ty české. Na jaře mě čeká běhání, na které už trénujeme, a myslím si, že máme opět šanci na úspěch, takže jsem velmi zvědavý a moc se těším.

Pobyt si velmi užívám a už teď mám obrovské množství úžasných amerických zážitků, za které jsem velmi rád.

S pozdravem,
Martin, Michigan

Čestmír, Alaska

Zdravím vás z Aljašky,
jmenuji se Čestmír a měl jsem obrovské štěstí, protože jsem dostal příležitost studovat na střední škole v Chugiaku na Aljašce. Mám skvělou rodinu, která má stejné zájmy jako já, tak jsem k nim krásně zapadl. Mají pět dětí. To je tady, ale normální jeden můj učitel má dokonce 13 sourozenců. Tak je to doma občas trochu rušné, ale všichni jsou super a alespoň se tu nenudím. Jsou velmi aktivní. Kdykoliv máme volno, tak jdeme něco podniknout do přírody. Byli jsme již dvakrát kempovat a jednou to bylo s tátou a bráchou, a ještě s mým kamarádem exchange studentem z Belgie. Byl to čtyřdenní výlet po krásné stezce s výhledem na nejvyšší horu USA Denali. Bohužel jsme neměli nejlepší počasí, ale i tak to bylo super. Byli jsme i dvakrát raftovat a s tátou se chytáme na skialpy. Stalo se mi tu již několik zajímavých příhod. Například jsme šli s tátou večer na výlet, podívat se na západ slunce a když jsme potom šli zpět po tmě, tak jsme viděli medvěda asi deset metrů od cesty. Byl to opravdu zážitek. Začíná tu již zima. Na horách napadlo spoustu sněhu a do konce října čekají sníh všude. Už se těším až budeme jezdit lyžovat.

Se školou nemám více méně problém a baví mě. Moje předměty jsou matematika, forenzní věda, raketové sporty, studium Aljašky, keramika a angličtina. A nejvíce mě baví keramika a studium Aljašky. Líbí se mi zde přístup učitelů ke studentům. Jsou přátelští a se studenty se baví jako s přáteli. Přijde mi, že se tady všichni se všema znají. Studenti je zase naopak respektují a snaží se v hodinách něco naučit.

Na začátku roku jsem dělal cross country running, kde jsem poznal spoustu lidí a kamarádů. Bylo to opravdu náročné. Každý den jsme měli trénink a každou sobotu závod na 5 kilometrů, kde byla vždy skvělá atmosféra. Lidi si navzájem fandili a s kamarády jsme se vždy snažili vymyslet nejlepší taktiku, abychom zaběhli co nejlepší čas. Byla tam skvělá parta lidí a každý pátek před závodem jsme měli týmovou večeři, kam každý přinesl nějaké jídlo a každý si potom mohl dát co chtěl. V zimně bych chtěl běžkovat. Je to tu velmi populární školní sport. Všichni o tom teď všude mluví a přijde mi, že tam bude chodit půlka školy.

Svůj pobyt si opravdu užívám a už teď se netěším na to, až budu muset jet domů.

S pozdravem
Čestmír, Aljaška

Vítek, Minnesota

Dobrý den,
Jsem v Hibbingu (Minnesotě) již více než 2 měsíce a nemůžu si to vynachválit. S rodinou jsem si výborně sedl. Jsou sportovně zaměření stejně jako já, takže si opravdu rozumíme. Zatím tady hraju fotbal i hokej. Dva tréninky denně a školu není zrovna lehké skloubit, ale je to výzva kvůli které jsem tady.

Co se týče školy, tak jsem nikdy nevěřil tomu, že někdy můžu vstát z postele s touhou jít do školy. Přístup učitelů mě tu naprosto dojal. Pochválí mě, když se na něco zeptám, když něčemu nerozumím, neváhají mi to vysvětlovat do doby dokud to nepochopím. Když musím opustit školu dříve z důvodu zápasu, tak mi popřejou hodně štěstí, dají mi látku co si mám dodělat a zeptají se, kdy hrajeme na domácím hřišti z důvodu, že nás přijdou povzbudit.

  

Všem ostatním studentům doporučuji, aby hráli nějaký sport či dělali nějakou jinou společenskou aktivitu. Fotbalová sezóna nám začala dříve než škola, takže jsem si našel spoustu nových kamarádů, kteří byli mou pomocnou rukou v prvních dnech ve škole. Kromě toho tady každý sportem žije, když jsem dal v 1. zápase sezóny gól, poté jsem na školní chodbě přijímal gratulace od lidí, které jsem v životě neviděl. Je to super, že všichni chodí povzbuzovat ostatní, nebyl jsem na zápase, kde bylo méně než 200 lidí. Kromě toho tady byla akce “homecoming”. Jednoduše každý den se chodí oblečený podle nějakého tématu. V pátek pak bylo zakončení v auditoriu. Hrála zde kapela, roztleskávačky tančily a kapitáni jednotlivých sportů měli proslov. O tom mi ale nikdo neřekl, takže jsem musel jakožto kapitán fotbalového týmu před 1500 lidmi improvizovat.

Hokejová sezóna tady začala teprve před týdnem, takže nemám k dispozici tolik fotek. Nicméně jich příkladám pár + odkaz na televizní přenos našeho prvního zápasu. Kromě toho posílám také pár fotek z fotbalové rozlučky. V hokeji máme hodně mladý tým a vypadá to, že většina týmů je na tom o dost lépe. Snad se jejich výkonům během sezóny přiblížíme. Co se týče zázemí, tak je to úplně na jiném levelu než u nás. Máme krásnou šatnu včetně televize, XBOXU a jiných vymožeností, dostali jsme týmové tašky, když jedeme na výjezd, dostáváme v autobuse vždy spoustu jídla a pití a vše hradí škola. Díky tomu se od nás také hodně očekává, takže máme tréninky 2-3 hodiny denně na ledě a je na nás celkem vysoký tlak. Já si to fakt užívám. Tohle město hokejem žije a když se na vás přijde podívat 500 lidí a přenos zápasu jde do televize, to se pak hraje úplně jinak. Tady je odkaz na náš první zápas: https://m.youtube.com/watch?v=cmoxE_pTCBY.

Posílám Vám fotky a děkuji za veškerou pomoc se zařizováním.

S přáním pěkného dne
Vítek, Minnesota

Klára, Tennessee

Ahoj, jmenuju se Klára a momentálně jsem již třetí měsíc na školní rok na střední škole v Tennessee. Má hostitelská rodina je úžasná a krásně ke mně pasuje. Mám zde tři mladší “sourozence” a pětiletá Claire je jako mé malé já. Chodím na Central High School v městečku Columbia a jelikož má tato škola takzvaný “Block system”, suduji každý semestr jen čtyři předměty. Každý den máme stejný rozvrh, skládající se ze čtyř bloků (90min). Nyní to pro mě je Anatomy & Physiology (biologie člověka), Marketing & Management, Precalculus (matematika) a American History. Druhý semestr pak budu mít ACT Prep (předmět povinný pro všechny třeťáky, připravující je na povinnou všeobecnou zkoušku v následujícím ročníku), angličtinu, zpěv a výtvarku. Předměty zatím zvládám dobře a s ničím nemám problémy, škola není náročná a učitelé jsou skvělí a vychází mi vstříc. Ohledně angličtiny jsem až překvapená jak bezproblémové všechno je, všemu rozumím a vyjadřování také bez problémů.

Již od příjezdu jsem součástí hned tří Cheerleadingových týmů. Jeden je školní Football Sideline (roztleskávačky jak je známe z většiny filmů), dále pak školní Comp-soutěžní tým a jsem také členkou Allstarového týmu Premier Athletics Columbia. Díky těmto týmům jsem měla spoustu přátel ještě před samotným začátkem školního roku a myslím, že mi to dost věcí usnadnilo. Se Sideline týmem roztleskáváme každý pátek na fotbalových zápasech našeho školního týmu a ta atmosféra je nepopsatelná. Za pár týdnů nás čeká první soutěž s Comp týmem a pokud se nám bude v sezóně dařit, můžeme dostat nominaci na Nationals, které se koná na Floridě. S holkama z Allstar týmu jsme se také zúčastnily “Princess Mud Run” - překážkový běh na pět kilometrů a všechny jsme si to moc užily. Tréninky mám téměř každý den, v pátek pak fotbalové zápasy a v soboty dopoledne dobrovolně pomáhám u nás v tělocvičně se Special-needs týmem. Řeknu vám, že lidi nadšenější z toho, že se mohou hýbat, jsem ještě neviděla. Mít tréninky takto často mi vůbec nevadí, vyhovuje mi to a i když je to občas náročné, jsem ráda, že můžu dělat sport, který miluji v zemi kde vznikl (to tedy hlavně díky mé Host-Mom, která jako cheerleader vyrůstala a nyní je trenérkou).

Zbytek víkendu pak trávíme většinou odpočinkem, návštěvami rodinných příbuzných, nebo jinými “klidnými” aktivitami. Právě začínám třetí měsíc, takže mám ještě většinu zážitků před sebou, ale vím, že to bude nezapomenutelná zkušenost a budu odsud odjíždět se spoustou krásných vzpomínek. Ze začátku pro mě bylo těžké rozhodnout se, jestli do toho jít, ale rozhodně nelituju, že jsem se rozhodla odjet a už se moc těším, co dalšího tady zažiju… (:

Klára, Tennessee

Bára, Michigan

Ahoj, já jsem Bára. Byla jsem jeden rok v Americe ve městě Jenison v Michiganu. Přijela jsem do USA o jeden měsíc dříve, protože jsem se přihlásila do místního Marching bandu a musela jsem s nimi jet na letní kemp. Ze začátku mi trvalo než jsem si zvykla na jejich režim. Hned mě zabavili a nenechali mi ani chvilku, abych se mohla nudit. Každý víkend jsme jezdili na chatu, kde byli další rodinní příbuzní a přes týden jsem měla Marching band. Mají tady o hodně přísnější režim než v Česku. Po prvním týdnu v Marching bandu jsem si říkala, že s tím skončím, že je to pro mě moc náročné, ale všichni mi říkali, že první týdny jsou náročné pro každého. Nakonec jsem strašně moc ráda, že jsem zůstala. Ano první týdny byly velmi těžké, ale na konec to byla “fun part”, jak to nazvali. Moje první vystoupení, můj první fotbalový zápas, moje první soutěž a na konci sezony mistrovství.

Na začátku se v Marching bandu velmi tvrdě pracovalo na zvuku, pochodu, choreografii a dalších detailech. Na konci Marching bandové sezóny jsme jeli na dvě velké soutěže - Michigan Competition Band Association a Marching Band of America. Když jsme přijížděli ze soutěže všech Marching bandů z Michiganu, v Jenisnu nás výtaly davy lidí s eskortou policistů, záchrankou a rodiči všude kolem. Přijeli jsme totiž jako vítězný band v Michiganu.

Moje škola Jenison High School nebyla zrovna největší, ale rozhodně je slavná jejími aktivitami: fotbal, basketbal, marching band, orchestra a další. Ve škole probíhalo vše v pohodě, spolužáci i učitelé mi se vším pomáhali. Nejtěžší pro mě byly domácí úkoly. Ty mi trvaly déle, ale pomáhala mi s nimi rodina. Škola nabízí hodně různých výtvarných předmětů jako třeba uvedení do výtvarky, grafický design, kreslení, malování atd. Také tady mají na výběr orchestry nebo kapely, které jsou coučástí výuky. To bylo příjemné rozptýlení od všeho učiva. Skvělé bylo, na rozdíl od školy v Česku, že si lze zvolit všechny předměty, dle zájmu studenta.

Většina studentů navštěvuje nějakou mimoškolní aktivitu, například účinkování v bandu, vystupování v divadle nebo pomáhání v zákulisí. V nabídce školy jsou také různé kluby například: fyzikální, chemický, výtvarný a další. Samozřejmě je v nabídce také spousta sportů, které mají tréninky každý den po škole. Většina studentů se účastní buď sportu, umění nebo kroužku, je tam zábava a poznáš tam spoustu studentů. Hodně věcí je jenom na nějakou sezónu zimní, jarní a letní. 

Se školou jsme byli na třídním výletě a podívat se na výtvarnou výstavu, na kterou může poslat své umělecké dílo kdokoli z celého Světa. Také jsem byla s mou rodinou navštívit město Chicago. Strašně moc jsem se tam chtěla podívat, až se mi moje přání splnilo. Je to úžasné město, na jedné straně, dole v ulicích se zdá velmi malé, ale útulné. Ale když si člověk vystojí hodinovou frontu na nejvyšší budovu v Chicagu se skeněným výklenkem, tak se všechno zdá strašně veliký.

Celkově jsem si pobyt v USA velmi užila.

Bára, Michigan

Lucka, Illinois

  
Dobrý den, budou to již 3 měsíce, co jsem se vydala studovat za velkou louži. Zažívám tu ty nejkrásnější chvilky mého života na americké škole, v hostitelské rodině s výměnnou studentkou Cindy z Taiwanu a ostatními studenty jak z Ameriky, tak exchange. Každý den v našem městečku St Charles, nedaleko Chicaga, je něčím vyjímečný a nezapomenutelný. To především proto, že si to tu naplno užívám. V rodině jsem maximálně spokojená. Rodina má farmu, tak jim pomáhám a jezdím na koni jako doma.

Zápis ve škole proběhl výborně, studuji poslední ročník (12.) a byla mi povolena americká “maturita” - mám povinnou historii, angličtinu (mohla jsem si vybrat, jestli chci literaturu, gramatiku nebo konverzaci) a jednu vědu (biologie, chemie nebo fyzika). Co se týká angličtiny, zatím nemám sebemenší problém. 

Jsem strašně ráda, že jsem do tohoto šla. Kdybyste měl nějakého zájemce o studium v USA, co je nerozhodný, můžete mu dát kontakt na mě, ráda se s ním o vše podělím - o to, co se muselo zařídit před odletem, jak s rodinou komunikovat a jak zapadnout :-). Děkuji rodičům za věskerou podporu, mé cestovní agentuře za zprostředkování těch nejlepších služeb (Jaroslav Tykal, STUDYLINE) a hostitelské rodině.

Zdravím vás,
Lucka ze St Charles, Illinois.

Zdravím Vás podruhé z USA,

První semestr mám již úspěšně ukončený, a tak bych vám ráda sdělila, jak jsem vše zvládala. Ve druhém semestru studuju tyto předměty: Modern American History, English Creative Writing & Lit, P.E., Civics in America a jedna věda - vybrala jsem si fyziku. Dále jsem si zvolila Culinary Art a Algebra 2. Nejtěžší pro mě byl a stále je předmět Modern American History. Učivo se dalo zvládnout, ač jsem se ze začátku obávala. Většina výuky je tvořena diskuzí na dané téma a následuje pracování s textem či vyplňování pracovních listů. Velkou část semestrální známky tvoří domácí úkoly, které jsou téměř každý den, ale nezaberou většinou déle než jednu hodinu denně.

Bydlím na rodinné farmě nedaleko Chicaga spolu s exchange studentkou Cindy z Taiwanu. Mými hostitelskými rodiči jsou manželé téměř v důchodovém věku, kteří chtěli trošku rozveselit jejich tichý a prázdný dům. V říjnu jsem zažila nezapomenutelnou americkou svatbu, kterou jsem si moc užila. Jako všichni ostatní studenti jsem se také účastnila Homecomingu, který jsem si představovala jako ples, ale byla to spíše diskotéka. Velice populární americký svátek Thanksgiving jsme slavili společně s ostatními členy rodiny ve státě Kentucky & Ohio. O vánočních svátcích jsme měli několik návštěv a konec roku jsem oslavila se Cindy a exchange studentkou z Německa.

Z USA zdraví,
Lucka

 
Anna, Michigan

Dobrý den! Posílám pozdravy a par fotografií z pobytu na střední škole v USA, který si nemohu vynachválit. S vybranou rodinou si skvěle sedím, navštívila jsem již spoustu míst v Michiganu a plánujeme cestu do Chicaga a někam do tepla - na Floridu nebo do Kalifornie. Jsem ve školním cheerleadingovem klubu, chodím na každodenní tréninky a v páteční večery roztleskávám na domácích zápasech. Pobyt je poměrně náročný, ale užívám si každou jeho chvilku, protože jestli čas strávený na dovolené letí rychle, tak tady snad ještě rychleji. Již teď mohu říct, že odletět bylo to nejtěžší, ale zároveň nejlepší rozhodnutí mého života.

Krásně jsem tu zapadla a už teď vím, ze opouštět se mi to bude v červnu velmi těžce. Účastním se mnoha parádních aktivit, které moje rodina organizuje. Dost času mi zabere roztleskávání, kterému věnuji minimálně 6 - 14 hodin týdně (zaleží na počtu zápasů). Na stesk ani nemám čas :D. Halloween a Thanksgiving byla paráda! U nás bylo díkuvzdání hned 2x, takže dvojitá zábava. Nedokážu říct, který svátek jsem si užila více, jestli hromady vynikajícího jídla nebo oblíbených sladkostí? Oba bych rovnou zavedla v CR :-).

Ve městě je už také všude úžasná vánoční atmosféra, Američane prostě Vánoce slavit umí. Chrismas dance ve škole a včerejší rodinné tradiční zdobení vánočních sušenek mluví za vše a to je teprve začátek prosince. Už jen vydržet do Vánoc, které moje host mamka pečlivé tají, abych se náhodou nedozvěděla, jaké dárečky jsou pro mě nachystané. Vím jen o dárku od mojí české rodiny - školní varsity bunda, která mi bude můj úžasný rok připomínat snad už navždycky. To se mi už několik let nestalo, většinou se rodiče ptají, co chceme, takže letos bude překvapení. Doufám, že ostatní budou mít radost z dárků, které mám pro ně připravené já, protože vybrat to "ono" mi přišlo velice těžké.

Přestože je to někdy velmi náročné, tak mohu s klidným srdcem říct, ze si žiju svůj sen. Stojí to za to a pokud jsou prostředky a odvaha, rozhodně doporučuji na 100 %! Nemůžu ani říct, jak moc jsem vděčná rodičům, Studyline a host rodině, že tu mohu být. Děkuji moc za zprostředkování pobytu, protože každá minuta strávená přípravou za to stála a já odlétala perfektně připravená. Rozhodně Vás mohu s klidem všude doporučit.

Moc pozdravuji,
Anna, Michigan

Václava, Florida

Zdravím vás,
v Americe navštěvuji Pedro Menendez High school, která má dva tisíce studentů. Kamarády pro mě nebylo těžké najít, protože jsou velice vstřícní a nemají problém pomoci i přes malé jazykové bariery. Na škole jsem byla zařazena do jedenáctého ročníku, ačkoliv mým věkem spadám do dvanáctého. Na škole je pravidlo, že všichni Exchange studenti jsou v jednom ročníku. Oba semestry jsem měla stejné předměty:  angličtinu, americkou historii, mořské vědy, matematiku, tělocvik, 3 D art a band. Těžší byly angličtina, matematika, historie a mořské vědy, ostatní byly jednoduché. Rozdíl oproti Česku je, že každý den je stejný rozvrh, takže každý den máme stejné předměty.

Za mimoškolní aktivity jsem si zvolila basketball, ale na výběr je zde mnoho sportů, které organizuje škola. Můžete si ale vybrat i jiné aktivity než sport, jako například marching band, tvořivé psaní, literární a dramatický kroužek. Mimo školu jsou hodně rozšířené aktivity, které pořádají jednotlivé církve.

Co se týče rodiny, měla jsem štěstí. Nikdy jsem s ní neměla problém a se všemi členy vycházela velmi dobře. Mezi mé nové oblíbené svátky patří Halloween a Thanksgiving, které jsem zažila poprvé v životě. Na Vánoce přijeli všichni členové rodiny a prožili jsme je doma a na pláži :-).  Pobyt hodnotím velmi pozitivně, velký podíl na tom měl výběr skvělé rodiny. Nejtěžší bylo překonat první měsíc ve škole kvůli jazyku a neznámému prostředí. Ale vždycky se našel někdo, kdo mi pomohl.

S pozdravem,

Václava, Florida

Matyáš, Indiana

  
Dobrý den,
zdravím Vás z LaCrosse, města s přibližně 600 obyvately. Je to úplně jiný svět než Brno, ale hrozně se mi tady líbí. Myslím si, že bych nemohl být více spokojený. Co se mi na LaCrosse libí nejvíce, je ta komunita. Téměř všichni se znají, to se dalo asi čekat v tak malém městě, podporují se a navštěvují jeden druhého. Byl jsem překvapený, že jsem se po tolika letech i těšil do školy. Přibližně týden před začátkem školy jsem začal trénovat s cross country týmem, takže už jsem znal některé své spolužáky, ale první školní den byl pro mě ten velký den. Těšil jsem se až všechny poznám. Trochu jsem se bál, že se se mnou nebudou chtít bavit, ale brzo jsem zjistil, že to je opravdu něco, co se vám v tak malém městě nestane. Všichni byli hrozně zvědaví, jak studenti, tak učitelé i rodiče. S cross country týmem jsme se kvalifikovali do Regionals, dále jsme ale nepostoupili. Přijde mi šílené, jak rychle mi tady ten čas utíka. Ani se mi nechce veřit, že už je to více než 3 měsíce a více než jednu třetinu svého pobytu už mám za sebou. 

Když jsem přiletěl, tak jsem věděl, že Amerika je obrovská země, ale myslím si, že je to něco, co si člověk nepředstaví dokud to nezažije. Přibližně před měsícem mě můj "host" bratr vzal na šestidenní výlet po východni Americe. Vyrazili jsme z LaCrosse přímo k Niagárským vodopádům. Předtím, než jsme vyrazili, jsem si o Niagárských vodopádech hodně přečetl a viděl několik videí. Je to nádherné místo. Jedna věc je vidět Niagáry na fotce nebo videu, a druhá věc je vidět je naživo. Zaplatili jsme si i vstup do tunelu pod samotnými vodopády. Bylo to nádherné. Z města Niagara Falls jsme se vydali do Bostonu. Město jako je Boston jsem v životě neviděl. Velmi těžko se mi to popisuje, ale celé město je protkáno americkou historii, která na vás promlouvá téměr na každém kroku. Náš vylet do Bostonu byl o to lepší, že zde nebyli téměr žádní turisté.  Z Bostonu jsme se následně přesunuli do národního parku Acadia v Mainu. Acadia National Park byl také nádherný, je to jednoznačně jedno z nejhezčích míst, které jsem zatím v Americe viděl. Poté jsme se vydali do Montrealu. Montreal by bylo krásné město, kdyby zrovna nebyla každá druhá ulice rozkopaná a všechno se zrovna neopravovalo. Z Montrealu jsme se večer přesunuli do Ottawy. Ubytovali jsme se v hostelu, který je v budově bývalého vězení. Dům je velmi hezky opravený a je to zajímavý zážitek. Hosté si mohou zaplatit za celu pro jednoho. Když píšu celu, opravdu myslím skutečnou celu. Malá místnost pro jednoho, avšak plně elektrizovaná a upravená dnešním požadavkům. My jsme měli pokoj pro dva, my jsme v cele nespali. Následující den jsme se brzo ráno vydali do místního turistického centra, abychom si zarezervovali lístky do kanadského parlamentu. Budova parlamentu byla obrovská a velmi zajímavá. Po prohlídce jsme se přesunuli zpět do LaCrosse a hned brzy ráno do školy. Celý výlet byl úžasny. Určitě by se na každém místě dalo strávit více času, než jeden den, ale my jsme to vzali rychleji, abychom toho více viděli.

V sobotu jsme se byli podívat na fotbalový zapas Notre Dame proti Florida State University. Vidět americký fotbal, byla jedna z věcí, kterou jsem chtěl určitě zažít. Jelikož se v LaCrosse fotbal nehraje, hledali jsme jiný zápas. Školni sezóna už je u konce, takže jsem byl smířeny s tím, že fotbal asi neuvidím, když mi muj host bratr Justin oznámil, že dostal dva lístky na tento zápas. Byl to neuvěřitelný zážitek. Notre Dame je hodnocena jako 3. nejlepší škola v americkém fotbalu. Stadion byl narvaný k prasknutí, komentátoři říkali, že zde bylo přibližně 80 000 fanoušků.

S přáním příjemného zbytku dne,

Matyáš, Indiana