přejít na hlavní menu

 

Návštěva škol na Maltě, Jaroslava Huttová

Valletta, Malta1 Uličky Valletty na Maltě Koňské spřežení v centru Valletty

Návštěva škol na Maltě

Strávila jsem úžasný týden na začátku října na Maltě a ráda bych se s vámi podělila o mé zážitky z této pracovní dovolené. Nejprve tedy na sebe musím prozradit, že Maltu jsem si zamilovala již přede dvěma lety, kdy jsem ji navštívila poprvé. Dalo by se s nadsázkou říci, že to byla láska na první pohled. Přesně si vzpomínám, jak jsem tenkrát na začátku června odlétala brzy ráno ze stále chladné a velmi hektické Prahy a o dvě hodiny později jsem se ocitla na malém, klidném letišti na teplé a slunečné Maltě. Letiště na Maltě obklopují malé palmy a nízká budova letiště ze žlutohnědého pískovce vypadá jako arabský palác v zahradě. K tomu všemu již v devět hodin ráno svítilo a hřálo sluníčko a na můj velmi pozitivní vztah k této malé ostrovní zemičce bylo zaděláno. Miluji slunce, moře a pohodu a to všechno myslím Malta nabízí.

Na letišti mě vyzvedl majitel školy G.I.S.O.E. (Gateway International School of English) a hostitel Charles se svým synem Carlem, který má ve škole na starosti školní residenci a odvezli mě do školní rezidence.

Každému, kdo si nechce pokazit krásný první dojem z Malty hned v prvních minutách po opuštění letiště doporučuji, aby se při příletu nechal vyzvednout někým místním nebo někým, kdo má zkušenosti s řízením na Maltě. Na Maltě se totiž jezdí vlevo a to velmi svérázně. Jízda vlevo je pro nás sama o sobě dost náročná, ale ve spojení s maltským stylem jízdy, kdy řidiči asi ani neví, že auta mají blinkry, červená na semaforu je pouze orientační a největší zábavou je troubit pokaždé, když je někdo pomalejší nebo jinak "jiný" (třeba tím, že zastaví na stopce…), se jízda autem po Maltě řadí k náročným a nebezpečným adrenalinovým sportům… Přesto však na Maltě není mnoho velkých nehod (max. povolená rychlost je 64 km / hod., ale vzhledem k úzkým uličkám, docela hustému provozu a stavu silnic se jezdí ještě pomaleji).

Do G.I.S.O.E. rezidence jsem dorazila akorát v čase oběda a manželka Charlese, Marisa, která v residenci vaří pro studenty, pro mě připravila malý oběd. Hned bylo jasné, že Marisa je výborná kuchařka. Rezidence a škola G.I.S.O.E. sídlí v San Gwann,což je klidná rezidenční čtvrť cca 20 min pěšky do St. Julian´s, které má moc pěknou promenádu okolo malého zálivu Spinola Bay, kde kotví krásně malované rybářské lodě. Podél jedné části pobřeží jsou úžasně malebné restaurace a kousek od Love Monument je vynikající zmrzlina (zmrzlinářství = geletaria. Pro mě bylo velmi příjemné vracet se na večer z ruchu turistických oblastí do klidu čtvrti San Gwann.

Škola i rezidence sídlí v moderních dvoupatrových domech z bílého pískovce, jsou klimatizované a moderně vybavené. Po malé prohlídce rezidence a školy G.I.S.O.E., která je hned ve vedlejší budově, jsem se konečně vydala na pláž. Vybrala jsme si písečnou pláž v Mallieha Bay, kde jsme byli již před dvěma lety. Celý zbytek odpoledne jsem si užívala průzračně čisté a příjemně teplé slané vody středozemního moře.

Blue Groto, Malta Kostel na Maltě Lodička na Maltě

V pondělí a úterý jsem měla program zajištěný další školou, se kterou STUDYLINE na Maltě spoluprcuje – LAL Malta (IELS). LAL je velká mezinárodní organizace se školami i v jiných zemích než na Maltě (USA, UK, JAR). Škola LAL patří na Maltě mezi největší a nejlepší jazykové školy. Nabízí širokou škálu kurzů a možností ubytování. Škola sídlí v turistickém centru Malty, ve Sliema. Sliema je nádherné město (my bychom spíše řekli čtvrť, protože téměř celé severo - východní pobřeží je jedno velké město - jedno město plynule přechází v druhé - Valletta - Sliema - St. Julian´s - Paceville [Pačevil] - Bugibba [Budžiba] atd.) s dlouhou pobřežní promenádou, ze které je krásný výhled na Vallettu, což je nejlepší večer nebo v noci, když je Valletta osvětlená. Ve Sliema to žije. Na promenádě je spousta lidí, stánků a barů, je tam také zahrada a dětské hřiště, mořské bazény, přístaviště pro rybářské lodě, plachetnice a jachty, kostely, hotely...no prostě všechno, po čem turistovo srdce touží.

Kromě prohlídky školy a ubytování jsme se během těchto dvou dnů podívali do hlavního města Valletty, prošli jsme si Mdinu, kde jsme se dozvěděli více o historii Malty, podívali jsme se na klidné zelené a velmi příjemné Gozo. Největší zážitek jsem měla z cesty na Gozo. Bylo prostě nádherné sledovat všechny tři maltské ostrovy během plavby mezi Maltou a Gozem) a dokonce jsme stihli malý výlet z Goza k ostrovu Comino, o kterém se říká, že na něm trvale žijí pouze dva bratři, natáčela se zde část filmu Hrabě Mone Christo a je na něm nádherná pláž Blue Lagune (téměř všechny školy mají v nabídce aktivit i výlet na tuto pláž). Úterní večer byl zakončený návštěvou diskotéky v Paceville. Je to nová zábavná a turistická čtvrť, kam ještě před 20 lety jezdili místní odpočívat do přírody. Nyní je zde spousta luxusních hotelů (mimo jiné i Hilton a Intercontinental), nových kin a diskoték, velké casino, obchodní centrum atd.

Během těchto dvou dnů jsme měli šanci poznat místní kuchyni. Národním maltským jídlem je králík a ryba (lampuka), pochoutkou je jejich pepřový sýr. Jinak je kuchyně ovlivněná celým světem a každý si tu může najít tu svoji oblíbenou. Na Maltě se vyrábí místní vína (hrozny se dovážejí z Itálie), mají tu dva pivovary a pivo není špatné. Malta má také vlastní limonádu Kinnie - je hořká, protože se vyrábí z neloupaných pomerančů, chuť má ale zajímavou. Chutnalo mi také jejich ovoce z kaktusu, nejlepší je jíst ho v srpnu, kdy má prý nejméně semínek, ale mě chutnalo i říjnu. Dělají z něj taky moc dobrý likér.

Tyto dva dny pro mne byly docela náročné, protože jsme měli program naplánovaný od 8 hodin ráno až do pozdních večerních hodin, takže jsem se těšila na středu, že si zase odpočinu u moře. Trochu jsem se obávala předpovědi počasí, která nás strašila výraznou změnou k horšímu, ale naštěstí byla i ve středu azurová obloha a tak jsem mohla jenom odpočívat. Výhoda Malty pro ty, kteří mají rádi pláže je v tom, že si každý může vybrat tu “svoji”. Je tu množství písečných (k těm nejhezčím patří Mallieha Beach, Paradise Beach a Golden Beach) a ještě více kamenných, které mají raději místní, protože se jim nelíbí, když navštíví písečnou pláž, že mají písek úplně všude – v autě, v kuchyni, ve skříni... :-)

Ve čtvrtek a pátek se počasí bohužel pokazilo, takže moje oblíbené povalování na pláži se nekonalo. No ale nakonec jsem byla ráda, protože jsem viděla i něco z maltských památek. Prošla jsem se znovu po Vallettě, navštívila Papeye Village - vesnička, postavená pro natáčení filmu Pepka námořníka, prošla si celé pobřeží od Vallety k Paceville a vychutnala si večeři v místní indické restauraci. Díky změně počasí jsem také objevila a oblíbila si další součást maltské kultury, a to cestování autobusem. Je to fakt zábava (tedy pokud nikam nespěcháte a dokážete brát věci s rezervou). Na Maltě totiž doslova platí anglické “catch the bus” - na autobus se musí zamávat aby na zastávce zastavil, před vystupováním se musí dát řidiči vědět, že chcete vystupovat a pak ještě záleží na tom, jestli má řidič náladu na zastavování. No a design místních autobusů je prostě úžasný. Jsou každý jiný, ale všechny žlutočervený, starý, nepřehlédnutelný... no prostě parádní.

Poslední den, kterým byla sobota, se počasí opět umoudřilo a tak jsem ještě obešla několik pláží a naposledy se vykoupala. Celý den jsem se psychicky připravovala na zimu, co mě v Praze po návratu čeká. No ale moc dobře moje příprava nefungovala, protože hned, jak jsem udělala první krok z letadla, bych se nejraději otočila a okamžitě se vrátila do hřejivé náruči Malty.

Jaroslava Huttová, STUDYLINE

© 1999 - 2024 STUDYLINE s.r.o.