přejít na hlavní menu

Work & Travel USA, Petra Kaderová STUDYLINE

Vážení zájemci o WAT USA, ráda bych se s Vámi podělila o své zkušenosti z programu WAT USA.

Podívat se do Ameriky, do země za velkou louží, jsem toužila už hodně dlouho. Jednou přišla má kamarádka s nápadem, co kdybychom si svoji touhu splnily a přihlásily se do programu Work & Travel USA. Představa to byla báječná, ale začaly jsme přemýšlet, kde na program vezmeme peníze, jelikož byl rok 2001 a program nebyl v té době zrovna nejlevnější. Když vezmete v úvahu, že je potřeba zaplatit i letenku, poplatky za vízum a mít u sebe ještě kapesné na cestu, není to zkrátka pro studenta žádná hračka. Měly jsme štěstí, že nás rodiče pochopili, podpořili, na program nám peníze půjčili a začalo velké organizování.

Program má dvě varianty, buď si práci najdete sami u potenciálního zaměstnavatele v USA nebo Vám ji, což je o trošku dražší záležitost, najde agentura přes amerického organizátora. My jsme se rozhodly, že si zkusíme najít práci samy. Po dlouhém hledání na internetu jsme se zkontaktovaly se zaměstnavatelem na Floridě, který nabízel studentům různé druhy práce ve fast foodových restauracích, uklízení v hotelech, práce číšníků nebo třeba práce v supermarketech. Nakonec jsme dostaly práci v kuřecím fast foodu při přípravě jídla v kuchyni a při samotném prodeji.

Všechno proběhlo velmi rychle, prošly jsme pohovorem v angličtině, dostaly vízum, koupily si letenky a ani jsme se nenadály a seděly jsme v letadle Praha-New York. Loučení s blízkými bylo bolestivé, ale věděly jsme, že prázdniny utečou jako voda, a že za chvíli poletíme zase zpátky domů.

V New Yorku jsme zůstaly ještě dva dny u českých přátel, abychom se stačily trochu aklimatizovat a poznaly to nejlepší z New Yorku. Jen si vzpomínám, že jsme se ještě stihly z Empire State Building pokochat pohledem na Twins, při návratu zpátky do ČR tam už totiž nestály L . Z New Yorku náš čekala dlouhá cesta autobusem (Greyhoundem) až na sever Floridy. Když jsme poprvé vystoupily na Floridě z autobusu, omráčila nás 90-ti procentní vlhkost vzduchu, což pro člověka z mírného evropského podnebí není nic příjemného.

Po příjezdu jsme se ubytovaly v hotelu, který byl zaměstnavatelem pro studenty zajištěn. Ubytování jsme si musely platit na každý týden dopředu. Mezi studenty z různých zemí Evropy jsme potkávaly i několik Čechů, kteří si přijeli do Ameriky vydělat. Peníze se vyplácely vždy jednou týdně a to ve formě šeku. Po práci jsme většinou prozkoumávaly okolí, lenošily se na pláži a koupaly v moři a ve dnech volna jezdily na výlety. Našly jsme si ještě další práci, což bylo dvakrát týdně prodávat ozdobné suvenýry v zábavném parku se spoustou atrakcí.

Když jsme jednou zatoužily po změně, zkoušely jsme si najít jinou a lépe placenou práci, na doporučení jsme zašly do vodního parku, který vypadal jako vodní ráj se skluzavkami a atrakcemi různých podob a tvarů. Zde se naskytla možnost prodávat v obchodě se suvenýry a následně potom možnost ztotožnit se s rolí plavčíka, kde jste mohli skloubit příjemné s užitečným a za plavání a koupání dostat ještě zaplaceno J . Prázdniny to byly vskutku pestré, ať už jde o pracovní zážitky, přírodní úkazy v podobě tornád či cestovní zážitky s návštěvou Disney Worldu. Co se týče cestování, vyplatí se pořídit si s několika kamarády nějaký starší automobil, který pak můžete bez problémů zase prodat.

Studentský, pracovně-cestovní pobyt v Americe se pomalu chýlil ke konci a já si uvědomovala, že přes všechny těžké začátky, kdy by si člověk nejraději sbalil kufry a odjel zpátky domů, protože si myslel, že to nezvládne, stálo za to zůstat. Nejenže poznáte skutečnou americkou kulturu, lidi, zdokonalíte se v angličtině, potkáte spoustu kamarádů z různých koutů světa, za vydělané peníze můžete cestovat a vrátit půjčené peníze rodičům, ale hlavně získáte cenné zkušenosti a nezávislost.

 

© 1999 - 2020 STUDYLINE s.r.o.