přejít na hlavní menu

Zdravíme pošestéééé

Hola hej..neboli..Hola Hola...škola volá!!

Zítra začíná nový školní rok, prázdniny končí a my si mohutně oddychneme, neboť a jelikož se vyprazdní všechno od všudypřítomné mládeže:-)..tolik na úúvod

Zdravíme zase po měsíci a smutně konstatujeme, že je tu bohužel tak krásné pocasi, že jsme se i přes všechnu snahu dříve k internetu..abychom vás obšťastnili...nedostali :-) Proč? Jedině déšť by totiž inspiroval našeho nynějšího zaměstnavatele k tomu, aby nám dal day-off, neboli den volna.. Ale to už tak trochu předbíháme..takže kde jsme minule skončili?...

áááá už to máme...Taihape..a asparagus!

Náš (již druhý) odjezd z asparagusové farmy všichni (radostí) oplakali a my vyrazili s výjimečně krásnou předpovědí počasí zkusit štěstí na prý jeden z nejkrásnějších jednodenních výletu vůbec---Tongariro Crossing. Proč je to prý "must-see-atraction" můžete už klidně sami posoudit z nových fotek. Celý výlet je koncipován jako přechod pohoří, jediného většího v srdci Severního ostrova..pohoří Tongariro. Z logiky věci ale....jak naznačují průvodce večer nedojdete ke svému autu, nýbrž někam úplně jinam..! Abyste zase spatřili svého čtverkolého miláčka, musíte se k němu za 40 doláčů (každý) přepravit busem. ...Napsali jsme MUSÍTE?...chyba lávky! To by tady nesměli být Česi, kteři si zjistili, že první dvě třetiny treku jsou nejhezčí a poslední část neskýtá nic nového, takže jsme cestu pojali jako zpáteční.

1. Za hezkého počasí jsme se ráno vydali po stoupající pěšině do tongarirského sedla. Po cestě jsme míjeli známky zdejší neutuchající vulkanické aktivity, lávy všech barev! Jen tak pro zajímavost černá je ta mladší, jeste nerozložená zdejšími živly, na černohnědé už můžete záhlédnout tu a tam odolné rostliny. O tom, že se nachazíme ve stále vulkanicky aktivní oblasti nás přesvedčily i četné páry vychazející ze všech možných spáru v zemi, dokonce i z Mt. Doomu. Po necelé hodině jsme zapnuli pohon 4x4, ..a stoupali po čtyřech. V sedle se naskytnul náádherny výhled na dva ze tří vulkaničných mohykánů..Mt. Tongariro (nejstarší "sopka"na NZ) a Mt. Nguaruhoe alias Mt. Doom z Pána Prstenů. Po dalším výstupu jsme obdivovali Red Crater (viz fotky), nápadně zbarvený unikajícími párami. Pohledem na tři zelená jezírka (Emerald Lakes) jsme zaveleli k obratu. Naše teorie (proč jsou zelená) je ta, že modrá voda a žlutá síra (takřka vsude) vám dá dohromady čistě zelenou...ale přeptejte se nějakého chemika, jestli máme pravdu! Každopádně jestli někdy chcete bruslit ve výšce 2000 metrů nad mořem, tak vyrazte na Emerald Lakes, protože v zimě prý zamrzají :-)!

Výlet se zdal byt náplní u svého konce, ale chyba lávky. Nebyl by toho Míry loket, aby se nevyhrabal 600 metrů převýšení na samotný Mt Doom. 600 m převýšení nezní ještě tak hrozné, ale když je máte vystoupat na dvou kilometrech, tak...lezete po čtyřech! Jelikož a protože po prachu, malých kamenech a nadrcené lávě to dost klouže a zatímco uděláte jeden krok nahoru, dva skouzáte dolu...nepohrdnul Míra skalnatým pásem, táhnoucím se az k samotnému kráteru. Po hodině a půl dobyl vrchol, posadil se, kochal se výhledy na Mt. Ruapehu (to je ta zasnžeená hora) Mt. Tongariro, Emerald Lakes a jezero Taupo. Kámen, na kterém spocinul se zdal byt ohřaty od sluníčka a to dost...když byl ale čim dál tim teplejší, došel k závěru, že Mt. Doom ma jiné vyhřívání...a to zespoda!..které citíte až na samém vrcholu, okolo kráteru. Jestli se někdy někde nemohl dostatečně vykochat scenerií, tak to bylo práve tady..Tlačen časem se vydal na cestu dolů.

Asi každý z vás už jel v metru na jezdících schodech, že jo?:-) Tak cesta ze sopky byla přesne taková, jako když běžíte po jezdících schodech. Uděláte krok a o další dolu prostě...sjedete :-)! Už jenom dodám, že když ale ten krok neuděláte, tak vám noha zmizí kdesi dole v suti prachu a rozdrolené lávy...což se vám v metru..stane..řekněme...velmi zřídka. :-)

Ptáte se co dělají na netu ty fotky interiéru letadla??? Abychom se totiž správně poučili o průběhu treku a třech tongarirských kráskách, objednali jsme si výlet v letadle:-) Náádnerných 15 minut nad vulkány nás stálo dohromady 200 dolarů a dost nervů, jestli ještě vůbec přistaneme:-) P.S. pro maminky...iiiiiiiizzzzzzzyyyyy, všechno v poho :-)

2. Osvěžení tongarirským zážitkem jsme se vydali na cestu do Wanganui a to tak že po překrásné Wanganui River Road s původními osadami. Celá oblast je druhou velkou baštou Maorské kultury (po Rotoruře). Značně ošleháni drsným větrem na špinavé pláži ve městě Wanganui jsme dalši den zaveleli k dalšímu pohybu směrem na jih. Po cestě jsme usoudili, že nejsme ještě dostatečně zaškolení do novozélandské fauny, a tak jsme nepohrdli živočišnou (ptačí) rezervací na půl cesty do Upper Hut. Na fotkách máte symbol NZ - ptáka Kiwi a jeho vejce. Jesli vám připadá abnormálně veliké, tak říkáme BINGO.. Vejce kiwi maji až 20% jeho váhy, rekord mezi ptáky. S bílým chomáčkem na krku poznáte na fotkách taky ptáka Tui, jeden z dalších symbolů NZ, i když musíme podotknout, že když se novozélanďana zeptáte na Tui, tak se mu spíše jako první vybaví stejnojmenné pivo.....mizerné kvality....Česi z Taihape ho vtipně okomentovali jako.....(všichni pod 18 let zavřít oči :-)....Dokonalý Samoser:-). Zpěv ptáka Tui je jeden z nejnádhernějších vůbec, ke sve velké variabilitě přidává i jakýsi...polyfonní nádech...zkuste si pustit na polyfonním mobilu nějakou polyfonní písničku..a pak nás (možná) ....polyfonně...pochopíte. :-)

3. Hlavní město Wellington! Kdo neviděl neuvěří! Jestli si myslíte, že hlavní město NZ je někde v nížině, mýlíte se. :-) Rovinatých oblastí okolo Wellington Harbour (záliv, ve kterém W. je) moc nenajdete. Všude (kromě samotného centra) šplháte do kopce. Snad nam z fotek dáte zapravdu. W. nám připadl jako město daleko atmosféričtější a hezčí než Auckland. V centru naleznete tucet mrakodrapů, sídel velkých NZ firem a světoznámý parlament ve tvaru včelího úlu...sami mu říkají Beehive (včelín). Petr obtěžkal svůj foťák nejen pro "Včelaře" mnoha fotkami parlamentu, ty ale uvidíte příště, už je taky naládujem (úspěšně) na internet. Na dalších fotkách můžete vidět naši výpravu na nejjižnějším bodem wellingtonského výběžku - Sinclair Headem, k jehož dominantě - majáku jsme se už pískem nestihli propracovat. Průvodcem slibované kolonie tuleňů po cestě se nekonaly, prý až od května do října, tak přiste! :-)

4. Co je ta velka divná loď na fotkách? To je prosím naše ferina (trajekt) na Jižní ostrov. Náádherná cesta, sluníčko, po překonani Cookova průlivu nás přivítaly Marlborough Sounds (četné ostrůvky a zálivy) a cílové město Picton.

5.Konečně na JIHU!!

6. Malebné městečko Picton můžete i s okolím spolu s námi obdivovat na fotkách. Na Picton jsme si vyhradili dva dny, během kterých jsme stihli shlédnout bývalou Maorskou opevněnou vesnici (Pa) a poučili se o její historii a způsobu fungovaní. K dokonalemu přehledu o kraji přispěl i pěší výlet na jednom z výběžků pevniny do průlivu.

7. Blížíme se k současnosti...přesouváme se do Seddonu, kde teď (ještě do soboty) pracujeme na vinicích. Okolí Blenheimu je největším NZ centrem vína, kam až vaše oko dohlédne, samé vinice. Dá rozum, vždyť severovýchod Jižního ostrova je nadprůměrně slunný, z jihozápadu krytý před srážkami Jižními Alpami. K práci jsme přišli poměrne kuriozním způsobem. Hned po ubytovaní v seddonském kempu a vybalení stanu jsme se dali do řeči se třemi mistními kiwiky (průměrný věk...cca...55:-) My že jako scháníme práci..a oni jakože pracují pro nějakého Heimische a jestli jsme připraveni zítra ráno v 5:30 vstávat, naše mise na víne může hned začít! Ukázali se to být suprfajn lidi, každý z nich vedoucí ruzných týmů..takoví manažeři první linie. Pracujeme na hodinovou sazbu..a ...nepředřeme se :-) ale pozor...žádni flákaci nejsme, klasika...dost zevláků okolo, tak vám stačí "trochu" pracovat, abyste byli "výkonní".

8. Volný den..výlet na Wither Hills (u Blenheimu). Jestli vás zajímá, proč jsou na fotkách tak pusté a prázdné...před pěti roky na Silvestra lehly popelem lesy na nich. Jak jsou hloupí taky..mít Silvestra v létě...pak se musí bát všech prskátek, aby jim to tady něco nepodpálilo:-)

9. další volno...výlet do Kaikoury! Z fotek je vám už asi jasné, že jsme vyrazili (organizovaně) za delfíny. Tak otrlí, abychom ve studené vode s nimi hodinu plavali, jsme nebyli. Dusky Dolphins, které vidíte jsou ohrožený druh, kromě Kaikoury jsou pouze kdesi málo v Jižní Americe a Africe. Daří se jim zde docela dobře..jejich jediným predátorem je Orca Whale (velryba) (nenechte se ale mýlit jménem..je taky z delfíní rodiny). Rakze něco jako Největší delfin žere (skoro) nejmenšího :-). Naše loď je místy i tak pobavila, že se začali předvádět...jeden skok do výšky se nám i podařilo zachytit. Co duležitého nám zůstalo o Dusky Dolphins v paměti je, že jsou tu abnormálně promiskuitní. :-)

10. tááááák, kdo dočetl až sem, je odměněn správnou odpovědí na kvízovou otázku:-)....ze SEVERU přece svítí slunííííčko. ;-) Čím více z Čech putujete k rovníku, tim spíše vám svítí v poledne nad hlavou (a ne z Jihu)...tudíž na jižní polokouli je to přesne naopak.. Jestli vám tohle vysvětlení nestačí (nám by teda nestačilo) :-) odkazujeme na Grygara :-)

a je tůůůůůůůůůůůůůů....

NOOOOVÁ SOUTĚŽNÍ OTÁZKA

Za kolik sekund dokáže novozélandský rekordman ostříhat celou ovci? (počítáno jako pruměrný čas za osm hodin střihání)

neboli...jestli se někomu tahle otázka nelíbí, zeptáme se jinak na to samé....kolik ovcí stihne novozélandský rekordman ostříhat za 8 hodin?

všichni, kdo odpovi budou seřazeni od nejlepšího po nejhoršího tipera a podle toho obodovaní, snažte se, tipujte :-D

UFFF, to je fše přátelé...tadydádádádadá

M+P

P.S. okoukněte i fotky ze zdravíme popatééé, doplnili jsme nějaké komentáře. Komentáře k těmto fotkám doplníme časem, teď jsme uz
jaksi...mentálně....vyčerpaní :-)

haf, pac ...báááác..

mějte se všichni!

© 1999 - 2020 STUDYLINE s.r.o.