Hana Vagnerová na jazykovém pobytu v LA

Herečka Hana Vagnerová se právě vrátila z jazykového pobytu v USA. Připravili jsme s ní pro vás rozhovor o jejích zkušenostech a zážitcích z Los Angeles.

Proč jste se pro jazykový pobyt v USA rozhodla?

Rozhodla jsem se pro Ameriku, protože mám už asi rok a půl pracovní víza. Díky tomu tam můžu chodit na konkurzy a natáčet. Necítím se v ní pořád ještě sebevědomě a rozhodně je stále co zlepšovat. Takže to byl hlavní důvod, proč jsem se  pro studium v USA rozhodla. Oslovila jsem vás, agenturu Studyline, a na vaše doporučení jsem si vybrala školu Kaplan ve Westwoodu, která je fantastická. Studium zde byl zážitek, jsou přísní, ale spravedliví. Jazyky jsem v zahraničí studovala už dříve - v Londýně, v Brightonu, a když jsem byla mladší, tak i ve Španělsku, kde jsem se učila španělsky. Škola Kaplan byla ve srovnání s ostatními školami tou nejnáročnější.

Co rozhodlo pro volbu školy Kaplan?

Primárně rozhodla lokalita, která je příjemná; Westwood je blízko centrálního L.A. Hlavně mi ale vyhovoval jejich program. Nabízí totiž program General English, při kterém je možné stíhat i jiné věci. Můžete ale studovat také Intensive English. Kromě studia škola zajišťuje i ubytování a odpolední aktivity. Průměrný věk studentů je vyšší než u jiných škol v L.A. Byli tu sice lidé, kterým bylo 17-18, ale spíše zde studovali o něco starší lidé. Také proto jsem se tam cítila velmi dobře a rychle jsem zapadla mezi ostatní.

Zmínila jste, že byla škola náročná. V čem?

Byla jsem velmi překvapená, jak moc trvají na docházce. Musíte splnit 80% účast. Jestliže máte docházku nižší a jste tam na studentské vízum, mohou vám je i sebrat a Ameriku musíte opustit. Škola začíná v 8:30 a příchod tolerují do 8:40, ani o minutu později. Berou to, jako byste na té hodině nebyl. Jednou se mi stalo, že jsem měla konkurz, přišla jsem pozdě a nikdo mi to neodpustil. Získala jsem skoro 82% účast, takže jsem to měla těsně. Smích.

Studovala jste nejvyšší úroveň - proficiency, byl pro vás kurz přínosný?

Určitě. Byla jsem zvědavá, jak to bude probíhat, protože častokrát už je to jen konverzace. Člověk si pak řekne, mám zde konverzaci s lidmi, kteří také moc neumí anglicky, dá mi to vůbec něco? Tady to, ale bylo úplně jinak. Náš profesor Alex nám dával projekty. Každý týden nový. Jeden týden jsme například brali body language (řeč těla). Sledovali jsme různá videa, například jsem se zaměřili na to, jak rozpoznat, že člověk lže. Pak jsme četli různé studie a nakonec přišel na řadu samostatný projekt, který zahrnoval interview s ostatními. Na dané téma jsme psali také esej.

Taková forma výuky všechny skutečně bavila, protože to bylo kreativní. Další týden jsme se zabývali formal English. Psali jsme různé dopisy, pracovali jsme ve skupinách. Každý týden jsme měli jedno téma, o kterém jsme se snažili vše dozvědět a naučit. Bylo to velmi zajímavé.

Rozhodně to nebylo takové jako v ČR, kde se může stát, že člověk sedí v lavici, spočítá si podle pořadí větu, kterou má přečíst, a pak jednou za týden napíše doplňování slovíček a gramatiku. Takhle to tam nebylo. Angličtina se tam učí za pochodu a formou, která nás všechny bavila. Bylo to opravdu skvělé.

Kromě zábavné formy výuky, v čem ještě byla výuka angličtiny v Americe jiná?

Zdálo se mi, že opravdu vyžadují, aby se každý zapojil. Nevystačíte si s tím, že byste v té třídě jen byl a přežil. Oni vyžadují velkou aktivitu od každého. Ptají se na názor. Požadují, aby každý člověk vystoupil. Třeba jen ve skupince, pokud s tím má někdo problém. Máte něco vyzkoumat a poté to přednesete. Vyžadují vaše zapálení a aktivitu. Neměla jsem nikdy pocit, že by tam někdo někoho soudil. Bylo tam mnoho lidí z Číny, ti mají perfektní gramatiku a slabší výslovnost, nicméně všichni ve škole je vždy podporují, aby se jejich nedostatek zlepšil. Rozhodně to není tak, že by se poukazovalo na to, co vám nejde, jak jsme kolikrát zvyklí z českých škol. V USA je to přesně naopak.

Jak jste byla spokojená s učiteli a celkovou atmosférou ve třídě?

Byla jsem nadšená. Už proto, že požadují, abyste tam byl, tak to automaticky všichni berou vážně. Nikdo si hned tak nedovolí nepřijít, neumět nic, vykašlat se na něco. Samozřejmě, sami si za to platíte, na druhou stranu i díky tomuhle přístupu se opravdu zlepšíte. Dostanete to, za co si zaplatíte. A to je to skvělé.

Jak jste byla spokojená s ubytováním? Jak to bylo daleko od školy?

Rezidence byla nádherná. Od školy to bylo, pokud jsem jela Uberem, asi 6 minut, pokud jsem jela autobusem, tak asi 15 minut. Takže na americké poměry vlastně kousíček. Bydlela jsem s jednou studentkou z Argentiny. Byl to obrovský byt, měly jsme každá svou malou ložničku, společný obývací pokoj a krásný balkón. Říkala jsem si, že je to větší byt, než mám já v Praze. (Smích.) Takže ubytování perfektní.

Bylo tam plno studentů, plno mladých lidí. A to i ve škole. Hodně se starali o aktivity kolem školy. Organizovali různé výlety, které jsem sice většinou nestíhala, ale například se mi povedlo jít jedno odpoledne surfovat. Přičemž jít ze školy na pláž a surfovat, to je skutečný ráj. O studenty se starají opravdu pěkně.

Co se týče školních aktivit, byla jste si zasurfovat, viděla jste ještě nějaká místa v LA nebo okolí, která byste doporučila navštívit?

Já miluji moře, takže bych každému doporučila Venice Beach, Malibu a Santa Monicu, protože to jsou naprosto úžasná místa. Necelé 4 hodiny cesty je národní park Joshua Tree, kde je nádherná příroda. Ten za tu cestu určitě stojí.

Skvělé je samozřejmě vidět Beverly Hills, ale není to pro každého. Nejsem člověk, který by nakupoval v drahých obchodech. Pro mě bylo hezké to vidět, ale že bych tam trávila čas, to ne. Na druhou stranu je tam i chodník slávy a ten je perfektní. Zajímavý je i nápis Hollywood Sign. Vede k němu dlouhá a krásná cesta. Příroda celkově tam stojí za to. Místní říkají, že můžete, ráno surfovat a odpoledne lyžovat. Stačí auto a mapa, pak si můžete udělat takhle krásný den.

Jaké národnosti jste měla ve třídě? Stali se z vás přátelé?

Byli tam studenti zhruba z 13 zemí. Tedy v jednu chvíli, pak se to trochu změnilo. Potkala jsem se s lidmi z Ruska, Ukrajiny, Brazílie, Uruguaye, Číny, Japonska, Mongolska. Vlastně poprvé v životě jsem měla příležitost se setkat s někým z Mongolska. Bylo tam i hodně Italů, ale jinak jsem studentů z Evropy příliš nezaznamenala. Dominovala asi Asie a Jižní Amerika. Dozvědět se o kulturních rozdílech a zjistit, co tam koho vlastně přivedlo, bylo hodně fascinující. Protože každý měl svůj příběh, proč se rozhodl najednou odjet do L.A.

Samozřejmě se našli studenti, kterým bylo 15 a poslali je tam rodiče. Například jeden kluk z Uruguaye, říkal, že musí mít 100% docházku, jinak ho táta zabije (smích). Je pravda, že tam byl každý den v 7 hodin nastoupený. A byl tam na rok. Napadlo mě že, rok nepřijít ani jednou pozdě, bych asi nedokázala.

Ale byli tam i starší lidé, třeba jeden právník z Číny, který přijel s celou rodinou na 8 měsíců. Asiati mají právě ten problém, že mají skvělou gramatiku, ale horší výslovnost, je to pro ně strašně složité. Takže ten sbalil celou rodinu a přijel na 8 měsíců do L.A. Ta odvaha je obdivuhodná.

  

 
Jak byste jazykový pobyt v LA celkově zhodnotila? Co vám dal?

Z 10 bodů 10. (Smích). Ale opravdu jsem byla nadšená. Zpočátku jsem měla trable s tou ranní docházkou, protože z předchozích jazykových pobytů jsem byla zvyklá, že docházku brali dost s nadhledem. Dokud studenti prošli testy, nikdo to tolik nehlídal. Přiznám se, že to mojí nátuře vyhovuje trošičku víc.

Na druhou stranu jsem si tentokrát jistá, že jsem se opravdu něco naučila, poznala jsem zase nové lidi a dozvěděla jsem se nové věci.

Myslím, že zároveň to je nejlepší způsob, jak se zbavit předsudků. Najednou máte možnost se s těmi lidmi bavit, poznávat jejich příběhy a spřátelit se. Pochopíte, že každý má jinou kulturu, jiné zvyky, ale nemá to nic společného s tím, jaký je člověk. Buď je někdo dobrý člověk, a nebo není. Tím se vám ten svět trochu otevře. Už kvůli tomu bych to každému doporučila, protože to je dobrá příležitost, jak poznat lidi ze všech možných kontinentů.

Děkujeme Vám za rozhovor a přejeme Vám hodně úspěchu nejenom při studiu angličtiny, ale i v životě a v práci.